Vesmírné zásnuby

Žeňa a Honza

Byl čtvrtek 8.srpna 2019 a bylo krásné letní odpoledne. Jako každý čtvrtek jsme měli s Honzou naplánované rande. Tentokrát jsme šli do pražského Planetária v Holešovicích.
Než se tam dostaneme, pojďme se vrátit o pár hodin zpět.
Už pár týdnů jsem tušila, že se Honza chystá vyslovit, ovšem o tom, jak to udělá, jsem neměla nejmenší představu. Každý čtvrtek jsem čekala a stále nic. Už jsem i přestávala doufat. Rozhodně jsem to nečekala tento čtvrtek. Ve středu večer jsem šla domů z práce a říkám si „To by bylo super, kdyby to bylo zítra, ale v Planetáriu? Jak by to asi udělal, vždyť to by byla šílenost. Sice krásná, ale stále šílenost. Zas se drž trochu při zemi.“ Hned na to jsem myšlenku zahodila a šla domů. Večer v posteli jsme si povídali, když ze mě zničehonic vypadlo „To by bylo super, kdybys mě požádal zítra v Planetáriu, to by bylo hustý! Haha!“ (já vim, ale my holky jsme prostě nedočkavé 🙂 ). „Ses zbláznila, ne? Jak bych to asi udělal? A jak tě to vůbec napadlo?“ Rázně odvětil Honza. „Vždyť už ti pár dní říkám, že to naše promítání dokumentu není v programu na webu, volal jsi tam, zda to vážně promítají? V tu dobu tam nic neni. Je to až jiný den.“ argumentovala jsem a dostalo se mi odpovědi, která konverzaci završila: „Tak přece kdyby to nepromítali, tak by mi neprodali vstupenky, ne?“ řekl Honza, vstal z postele, vytáhl z batohu 2 vstupenky na náš dokument Voyager, na 8.srpen i na náš naplánovaný čas a podal mi je. Bylo hotovo. Nebudu vám lhát, byla jsem trochu zklamaná, že se ten dokument vážně promítá a v hlavě jsem si vynadala, ať si přestanu vysnívat neproveditelné zásnuby a ať jsem prostě trpělivá. S touto myšlenkou jsem šla spát.
Druhý den, tedy ve čtvrtek, jsme se setkali před Planetáriem, ukázali vstupenky na pokladně, já si postěžovala, že to promítání není ani na tištěném programu a Honza to ignoroval.
Moje poslední naděje se rozplynuly, když jsme vešli do Planetária a při čekání na promítání jsme se dívali na výstavu. A spolu s námi se dívalo na výstavu spousta dalších lidí, takže bylo jasné, že tady to romantické „intimčo“ v přítomnosti dalších 30-ti lidí nebude. Za chvíli ohlásili začátek promítání a tak jsme se vydali do sálu. Uvelebili jsme se v sedadlech a za chvilku zavřeli dveře. „Kde jsou ty lidi z výstavy? Proč jsme tu sami?“ zeptala jsem se ho. „Nevim, asi šli jen na výstavu a už mlč.“ odsekl mě Honza (takhle zpětně si říkám, že to se mnou měl vážně těžký, moje neuvěřitelná zvědavost a analytická mysl, to pro něj bylo za trest 😀 ).
Za chvíli začalo promítání. Dokument Voyager je krásný a určitě ho všem doporučujeme. Je to jeden z nových dokumentů, které nyní zapojili do programu a má překrásnou grafiku. Ke konci promítání je část, kdy pomaličku letíte vesmírem, taková pěkná, klidná scéna, proto mě překvapilo, proč se Honzovi tak potila ruka a silně tlouklo srdce. „Jsi v pořádku?“ optala jsem se ustaraně. „Jo, jsem. Jen jak je to 3D, tak se mi trochu točí hlava, ale to bude dobrý.“ uklidnil mě Honza. Takhle zpětně to byla moc pěkně maskovaná lež. 😀
Když skončil dokument i jeho titulky, tak jsem se chtěla zvednout, ale Honza mě nenechal, prý ať nespěchám. Tak jsem zapadla zas do sedačky a za absolutního ticha jsme se dívali do promítací kopule. A najednou to přišlo.
Z reproduktorů zazněly tóny písně Thinking Out Loud od Eda Sheerana a najednou se na tom promítacím plátně v pražském Planetáriu zjevila naše společná fotka. A další. Zatajila jsem dech. Naše fotografie doprovázely krásně napsané věty o naší společné minulosti, společných zážitcích a po několika minutách se přes celé plátno na pozadí překrásné vesmírné oblohy plné hvězd objevila věta „Vezmeš si mě?“.
Honza se pomalu zvedl ze sedačky, pronesl několik moc pěkných vět, které si upřímně moc nepamatuji, protože najednou jsem to byla já, komu se rozbušilo srdce a zapotily dlaně. Poté si klekl a vytáhl bílou krabičku z 27JEWELRY. Vyndal z něj překrásný prsten a nasadil mi ho na prst. Samozřejmě jsem řekla své „ANO“. Najednou nám přinesly dámy z promítacího studia květiny a šampaňské. Bylo to to nejromantičtější gesto, které jsem kdy zažila.
Chvíli jsme tam ještě stáli a užívali si pohled na hvězdnou oblohu, já se seznámila s paní, se kterou to Honza celé týdny plánoval.
Jak jsem se dozvěděla, tak Honza pronajal celý sál jen pro nás (proto naše promítání nebylo nikde uvedeno), s paní z promítání se sešli několikrát, aby zvládli naprogramovat promítání na plátno. A vstupenky? Ty byly falešné. Honza věděl, že moje mysl na to nějakým způsobem přijde a nechal si v Planetáriu vytisknout vstupenky na promítání, které vlastně neexistovalo, aby mě zmátl a já nic netušila. Je krásné vědět, že věděl dopředu, jak budu uvažovat. Takového muže si chci vzít. 🙂
Po oficiálních zásnubách jsme měli báječnou večeři.
Prsten mi dělá každým dnem radost. Je překrásný. Práci slečny Kerlické moc obdivuji, proto i naše snubní prsteny jsou pečlivě vybrány z 27JEWELRY.
Naše svatba se měla konat 21.března 2020, bohužel z důvodu situace COVID-19 jsme byli nuceni ji přesunout na 9.září.
Takže příběh dalších našich prstenů doplníme za pár měsíců. Co si budeme povídat, nemohu se dočkat, až si svého nastávajícího muže oficiálně vezmu a symbolem naší lásky budou tyto překrásné prsteny, ale o tom někdy příště.
Chceme tímto slečně Kerlické a celému týmu z 27JEWELRY poděkovat za jejich práci, péči a neuvěřitelnou vstřícnou se kterou jsme se setkali.
Mockrát děkujeme a těšíme se, až si u vás zase něco vybereme!
Žeňa a Honza (budoucí) Březinovi <3