Lenka Hartová

Lenka je neustále se usmívající člen 27JEWELRY a i pod jejíma rukama vznikají šperky z naší dílny. Je maminkou dvou již dospělích děti, Terez a Honzy a v rozhovoru nám vyprávěla, jaký šperk si sama vyrobila k narozeninám, jak se k oboru zlatnice dostala tak trochu náhodou a dneska ví, že její práce má smysl. Jaké období pro ni bylo nejtěžší a naopak, co ji dokáže dodavat nový vítr do plachet.

Kdo jsi a jaký je tvůj příběh?

Je mi 52 let, jsem matkou dvou, dnes již dospělých, dětí. Více jak 33 let pracuji jako zlatnice. Paradoxem je, že jsem si toto povolání sama nevybrala. Odmalička jsem chtěla pracovat s keramikou, ale jelikož moji rodiče nebyli „ve straně“, neměla jsem žádnou protekci, přes kterou bych se do této školy dostala. A byli to právě rodiče, kteří mi obor zlatnice vybrali. A klaplo to 🙂

Co pro Tebe znamená být maminkou?

Být matkou je pro mě v životě asi to nejhezčí, ale zároveň to nejtěžší. Mísí se ve vás pocit štěstí a strachu zároveň, ale jelikož jsem byla mladá, brala jsem to tak nějak lépe a moc nad tím nepřemýšlela. Myslím, že starší matky jsou daleko úzkostlivější a rozvážnější. Nyní, když jsou mé děti dospělé, tak jsem ráda, že mě berou jako kamarádku, že se mi svěřují a nechají si i poradit. Dokonce začínám slýchávat větu: “Mami, tys měla pravdu“.

Kdy ses v roli maminky cítila hrdě?

Hrdě jsem se cítila mnohokrát. Začalo to besídkami ve škole, vystoupeními dcery na tanečním kroužku, nebo když můj syn dal svou první branku na házené. Vždycky jsem měla slzy na krajíčku. Ale i poté, třeba když oba dva úspěšně dokončili střední školu. Jsem prostě ráda, že jsou nyní mé děti soběstačné a dokážou si samy poradit. Jsou to skvělé děti a jsem na ně hrdá.

Jaké období rodičovství pro Tebe bylo nejtěžší?

Nejtěžší období pro mě bylo, když jsem byla na mateřské dovolené. V této době jsem totiž i podnikala, a jelikož jsem je nechtěla zanedbávat, tak jsem se přes den věnovala jim a po nocích jsem pracovala. Naštěstí jsem měla dílnu doma, tak to bylo o to jednodušší.

Co děláš, když jsi na dně?

Když jsem na dně, tak vezmu své dva psy a jdu s nimi do lesa. To opravdu zabere, ten klid, příroda a čistý vzduch. Dobrá terapie je pro mě i malování, nebo práce na zahradě. U toho všeho si vyčistím hlavu a je mi zase dobře.

Co nebo kdo Tě motivuje a inspiruje?

Myslím si, že mě v životě nejvíce inspirovala má vlastní rodina. V první řadě má babička, která byla úžasná bytost, pro kterou nic nebylo problém. Vždy o prázdninách se o mě a další tři vnoučata starala, vařila, pekla, hrála si s námi… A třeba takovou krupicovou kaši, kterou nám dělala, tu nikdo jiný lépe neumí. A hlavně, nikdy na nás nežalovala, a že k tomu měla spoustu příležitostí. Také moje maminka, která mě toho spousty naučila – vařit, péct, šít, plést, ale také malovat, což zdědila po svém tatínkovi – mém dědečkovi. Po své mamince jsem zase já zdědila velkou lásku k zahradničení a po tátovi pracovitost a trpělivost, což se mi v životě mnohokrát hodilo a nejspíš i hodit bude.

Co miluješ na roli maminky?

Na roli maminky se mi asi nejvíce líbí samotný fakt, že jsem máma. To, že za mnou mé děti přijdou, když je jim zle, že jim mohu utřít slzy a říct, že to zas bude dobrý. Když mi syn nechal v rádiu na Den matek zahrát písničku „Díky za všechno mámo má“, tak to bylo nejvíc.

Jak tě inspirovala tvoje maminka?

Maminka mě inspiruje stále svoji trpělivostí, láskou a svoji neustále dobrou náladou.

Jaké to pro tebe je mít už dospělé děti? Bylo těžké je nechat jít žít svůj vlastní život?

Trošku jsem měla obavy, co budu dělat, až děti vyrostou a odejdou. Ale jelikož mám spoustu koníčků, velkou zahradu a dva psy, tak se nenudím. Mám teď také více času na cestování, hlavně po česku. Spoustu míst jsem u nás neznala, tak to nyní doháním. Takže pro mě není těžké nechat je žít svůj vlastní život už proto, že se často vídáme.

Jakou roli hrají ve Tvém životě šperky? Jak je nosíš a jaký k nim máš vztah? Máš nějaký šperk spojený s mateřstvím?

Vím, že čekáte, že řeknu, že šperky v mém životě hrají velkou roli. Jak se to vezme. Ráda je vyrábím, rádi s nimi obdarovávám rodinu, ale já osobně nemám ani šperkovnici. Mám jeden prsten, jedny náušnice, náramek s otisky dětí a přítele a nakonec přívěšek anděla, kterého si cením nejvíce. Trvalo mi totiž dlouho, než jsem ho vytvořila, aby byl pro mě dokonalý.

Umíš obdarovat sama sebe? Čím jsi se obdarovala a čím by ses ještě chtěla obdarovat?

Nejlepší dárek pro mě je zážitek. Už jsem si splnila let balónem a skok s padákem. Objevovat nová místa, poznávat nové kraje, to je to, co mě nejvíce naplňuje a baví.

Jaký šperk vyrábíš nejraději?

Asi nemohu říci, který šperk vyrábím nejraději. Je to vždy jiné. Velké kouzlo mají zásnubní prsteny. U nich mám určitý respekt, aby se dotyčným slečnám líbil, a aby řekly své ano. Ale když mi jednou jedna stará paní přinesla prsten, který ji manžel daroval před padesáti lety s tím, že jí ho už nikde nechtějí opravit, byla to pro mě výzva. Po zrenovování mi pak se slzami v očích přinesla dort, tak vím, že má práce má smysl.

Jaký šperk by sis ještě chtěla vyrobit?

Chtěla bych vyrobit prsten pravděpodobně s hnědým diamantem, trošku představu mám, ale ještě to není úplné. Ten bych pak předala své dceři, aby po mě měla památku. Můj syn už ode mě pánský prsten dostal a nosí ho stále.

Co bys chtěla předat svým dětem (hmotného i nehmotného)?

Myslím, že obě děti zdědily pracovitost, ale moc neumí odpočívat. Hlavně syn, a to je špatně. Člověk musí vypnout, někam odjet, něco zažít a něco si užít.  To je ještě musím naučit.