Eva Brdková

Tento týden pro vás máme rozhovor s ženou, která hrála a pořád hraje v Lenky Kerlické životě velmi důležitou roli. Seznamte se s Lenky maminkou – Evou.

Možná jste ji v butiku už někdy zahlédli, Eva totiž hraje důležitou roli i v 27jewelry a pravděpodobně i váš šperk prošel jejíma rukama. Pravidelně nosí hotové šperky na puncovní úřad, kde je opuncují a dostanou tak ražbu pravosti. V rozhovoru s Evou jsme se dozvěděli, jaký je pro ni rozdíl v tom být maminkou a babičkou, proč by si poradila rozhodovat se víc láskou a citem, než předepsanými pravidly nebo na jakém šperku se podílela při navrhování. Díky její přátelské otevřenosti jsme měli možnost nahlédnout do jejího života i zahlédnout, co se z ní otisklo v Lence. 

Kdo jste? Jak byste se popsala nebo jak vidíte sama sebe? 

Jsem 71letá máma třech už hodně dospělých dětí a babička čtyř vnoučat vlastních a dvou nevlastních. Jsem v důchodu, ale stále ještě částečně pracuji pro Lenku. Dělám různé potřebné pochůzky. Před odchodem do důchodu jsem 21 let pracovala ve škole jako vychovatelka, ale i jako hospodářka školy. Myslím, že jsem tvořivý člověk, a proto jsem řadu let vedla výtvarné dílny, což obnášelo každý týden vymyslet a připravit novou  činnost. V tu dobu jsem se nepřetržitě pídila po nových výtvarných technikách. Ale těšilo mě, že děti tam chodily rády a mnohé z nich na to vzpomínají dodnes. Občas jsem pořádala i kurzy pro rodiče s dětmi.

Co děláte ráda ve volném čase?

Ráda čtu, šiju, pletu, háčkuju. Ale nepletu jen z vlny, baví mě i plést košíky z pedigu. Dřív jsem i často drátkovala. Dokud jsem nedostávala  šperky od Lenky, tak jsem si různé ozdoby na krk vyráběla sama.  Do přírody si vždy beru fotoaparát. Mám ráda přírodu, květiny a  vždycky toužím zachytit tu krásu na fotce, často marně. Ale baví mě to. 

Co pro Vás znamená být maminkou? Co pro Vás znamená být babičkou?

Být maminkou je krásná věc, ale strašně zodpovědná. Chyby se napravují jen velmi těžko. Jako babička je to jiné.  Užívám si to. Nepřestávám žasnout nad jejich představivostí, nadšením z nových věcí a komunikativností. Zároveň si uvědomuji, že je k nim potřeba přistupovat hodně citlivě, protože nikdy nevíme, co za jejich „zlobením“ je. Škoda jen, že je nemám všechny blízko, abychom se mohli častěji vídat.

Jak si myslíte, že Váš život ovlivnil Vaše děti a popř. vnoučata? 

Jak jsem já ovlivnila moje děti úplně nevím, ale myslím, že moje děti ovlivňují mě. Učím se od nich.

Kdy jste se v roli maminky cítila hrdě? 

Hrdá jsem na všechny svoje děti. Není to jen otázka nějakých okamžiků, ale tím jaké jsou. Každé z nich je úplně jiné a má jiné vlastnosti, které na nich mám ráda. U syna se mi například líbí, že se nebojí říct svůj názor a co si myslí, to řekne. Ve škole se zdálo, že není úplně studijní typ, ale naučil se německy, španělsky a je schopný domluvit se i anglicky a přitom nikdy nechodil do jazykové školy. Ukázalo se, že ho škola prostě vůbec nebavila a co ho zajímá, to si dokáže perfektně nastudovat. Starší dcera je zase velmi citlivá a empatická, dokáže lidem porozumět i rozebrat jejich problémy a tím jim často pomáhá. A u nejmladší dcery Lenky obdivuji její víru v sebe a v to, co dělá. Má hodně nápadů a dokáže je uskutečnit. Mám dojem, že pro ní slova „to nejde“ neexistují. Alespoň já s tím za ní nemůžu přijít. Všechny tři děti jsou tvořivé a šikovné. Jsem ráda, že mají mezi sebou hezký vztah.

Jaké období rodičovství bylo pro Vás nejtěžší? Jak jste se s tím vypořádávala?

Nejtěžší bylo období rodinných problémů. S tím se vypořádáváme  dodnes. Samozřejmě byly i jiné starosti. Například úrazy dětí, nemoci, předčasné narození Lenky atd. Ale ty nezanechávají jizvy na duši.

K jakému šperku máte nejsilnější vztah? 

Mám ráda všechny šperky od Lenky (jiné ani nemám), ale nejčastěji nosím náhrdelník s měsíčním kamenem. Ten se mnou přečkává celou zimu, protože v zimě mě nebaví šperky měnit. Úplně první zlatý šperk od Lenky je prstýnek s malými brilianty, který nosím pořád. Vlastně ho nikdy nesundavám.

Jaké poklady máte ve své šperkovnici? 

Mám několik náhrdelníků a prstýnků, náušnice nemám, pro ně mi chybí dírky v uších :). Mám krásný náhrdelník s velkým labradoritem, náhrdelník a prsten s růžičkami a ještě několik dalších hezkých kousků včetně skleněných, které dělávala dříve. A pak nádhernou zlatou „větev“ s granáty, kterou jsem si tak trošičku navrhla sama. A k ní jsem později ještě dostala prsten.

Máte ještě nějaká přání, co se týká šperků?

Jednou bych chtěla náhrdelník s otisky všech mých dětí a vnoučat. A mezitím by mohlo zářit pár modrých kamínků. Ale není to tak jednoduché, když mám jednu dceru a jedno vnouče v Americe a cestování v nedohlednu. Ale těším se na jakýkoliv šperk od Lenky, vždycky je krásný.

Co ze sebe vidíte v Lence a v dalších dětech? Co vidíte ve svých vnoučatech?

Možná tu tvořivost.